Již dnes je jasné, že nás digitalizace nemine. V podstatě se bude jednat o převedení veškerých úředních dokumentů, jako je občanský či řidičský průkaz, stejně jako komunikace, například podávání nejrůznějších žádostí, z papírové podoby do té elektronické.

Na první pohled je jasné, že to má své výhody. V první řadě se tím ušetří velká spousta papíru, a také místa, nehledě na to, že bude mnohem jednodušší mít neustále při sobě mobilní telefon, než několik malých kartiček.

Je však jasné, že tento proces má i své nevýhody. A ty jsou také důvodem, proč se jej velká část společnosti v podstatě bojí a je proti němu. Faktem však je, že některé jejich argumenty rozhodně nelze brát na lehkou váhu.

Tím hlavním je, že zdaleka ne všichni lidé mají přístup k moderním technologiím nebo s nimi umí pracovat. Týká se to především starých a sociálně slabších lidí. Těm se tak podstatně zkomplikuje život, neboť si například prokázání totožnosti či jen předložení kartičky pojišťovny u lékaře pro ně bude velkým problémem, o jednání s úřady nemluvě.

Další obavy se týkají z toho, že vláda tak získá nad našimi dokumenty v podstatě kontrolu. Jednoduše řečeno je bude moci zneplatnit, kdykoliv se jí zachce, a bude nás moci s jejich pomocí mnohem lépe kontrolovat.

Tento scénář však není příliš pravděpodobný, neboť vláda rozhodně není jednotná, a to jak ta současná, tak ani ta minulá. To je koneckonců také důvod, proč máme parlamentní demokracii. Ochrana základních lidských práv je jedním z hlavních důvodů.

Je tedy jasné, že digitalizace sebou rozhodně přinese problémy, a to především určitým skupinám obyvatel. Tomu se zkrátka nevyhneme a je to součástí každé přechodné doby. Jediné, co můžeme udělat, je pokusit se ji zmírnit, a to tím, že především seniory s moderními technologiemi seznámíme a postaráme se, aby k nim měli skutečně všichni přístup. Něco takového však nelze očekávat.