Asi není žádný milovník vědecko-fantastické literatury či filmů, který by neznal rizika umělé inteligence. Koneckonců o tom bylo napsáno mnoho knih a natočeno mnoho filmů, z nichž asi nejznámější je 2001:Vesmírná odysea. Avšak i člověk, kterému tento žánr mnoho neříká, si dovede představit hrozby, které by mohla přinášet. Proto se může zdát zvláštní, že se lidé stále snaží vyvinout co nejdokonalejší umělou inteligenci. Samozřejmě v současnosti nejsme příliš daleko. Prozatím veškeré programy, které jsme za tímto účelem sestavili, pracují pouze podle toho, co do nich vložíme. Jistě, některé se mohou učit, avšak pouze v omezeném rozsahu, daném jejich naprogramováním.

Přesto se zde nabízí otázka, zda je možné, abychom pokročili tak daleko, že by to nebyl pouze sen spisovatelů a scénáristů, nýbrž realita. Koneckonců, technika postupuje kupředu závratným tempem, a je jasné, že to se hned tak nezastaví. I dnes máme některé programy, které by prošly Turingovým testem.

Ovšem i v případě, že se nám něco takového podaří, jak reálné je, že to bude k naší škodě? Přeci jen jsme to my lidé, kdo určují její programování. I proto je jasné, že použijeme takové procedury, které zajistí naši bezpečnost a hlavně maximální možnou kontrolu.

Přesto obavy zůstávají. Koneckonců, kdo nám zaručí, že se počítač nestane chytřejšími, než my, zvláště se znalostmi celého světa ve svých bankách, pokud bude připojen k internetu? To přináší i další problém – zdaleka ne vše, co najdeme na síti, je pravda. Ovšem umělá inteligence nebude mít zkušenosti či znalosti, aby dokázala rozlišit pravdivé informace od těch zavádějících, zvláště když linka mezi nimi je často velmi úzká.

Je tedy jasné, že určité obavy rozhodně na místě jsou. Ovšem zdaleka ne tolik, jak by se mohlo zdát. Přeci jen, lidé nejsou hloupí a bezpečnostní procedury jsou ve vědě již zavedenou veličinou. Proto je velmi nepravděpodobné, že se něco takového stane. A i kdyby ano, skutečně by to bylo k naší škodě?

Ano, je to tak, ženeme se jak šílenci za vším možným, aniž to nutně potřebujeme a jiný život kolem nás nám nějak uniká. Je to bohužel takový poplatek moderní civilizaci. A ta si jej bere velmi ráda někdy velmi krutě. 

Mobilní telefon je jistě jen součást informačních technologií a má jej skoro každý. Tedy, já osobně neznám nikoho, kdo by jej neměl. Dokonce i pár bezdomovců jsem již potkal s mobilem. Možná jej někde šlohli a nesli jen prodat, nevím. Jeden můj známý z bezdomovců však mobil používá běžně a tvrdí, že to dělají skoro všichni. Jen nemají většinou ty obrovské placky, ale ty malé, skromnější. 

No, abychom se do toho nezamotali a vrátili s k dani, kterou civilizace platí třeba jen za ty mobily.  

Jistě jste již slyšeli o automobilových nehodách, které byly zapříčiněny tím, že řidič telefonoval za jízdy. Každý si totiž myslí, že on je ten jeden jediný frajer, který to umí a může za jízdy klidně mobil používat. Když pak dojde k neštěstí, je už moc pozdě tuto vlastní myšlenku opravit. 

Nemůžeme však nadávat na mobil, ačkoli jsem přesvědčen, že v těchto případech mu pozůstalí nemohou přijít na jméno, respektive na na jeho název. Ale málokdo si uvědomuje, že to není chyba toho přístroje, ale především chyba toho nafoukance, co si myslel, že právě on je ten jeden jediný, kterému se to stát nemůže. 

Informační technologie však nejsou jen mobilní telefony, ale spousta dalších a dalších přístrojů. Máme je doma a budeme je mít. Blíží se neúprosně doba, kdy budeme mít každý jeden tak zvanou chytrou domácnost, ovládanou hlasem. Nesmějte se, ono už to totiž funguje, některé mobily již běžně ovládají topení, pračku a tak podobně. Nevím, zda tedy hlasem, ale umí to.  

Čekají nás převratné časy a převratné nové vynálezy a objevy. Uvidíme, jakým směrem se to všechno bude ubírat. Třeba nám to ještě více zvýší komfort života.