Asi není žádný milovník vědecko-fantastické literatury či filmů, který by neznal rizika umělé inteligence. Koneckonců o tom bylo napsáno mnoho knih a natočeno mnoho filmů, z nichž asi nejznámější je 2001:Vesmírná odysea. Avšak i člověk, kterému tento žánr mnoho neříká, si dovede představit hrozby, které by mohla přinášet. Proto se může zdát zvláštní, že se lidé stále snaží vyvinout co nejdokonalejší umělou inteligenci. Samozřejmě v současnosti nejsme příliš daleko. Prozatím veškeré programy, které jsme za tímto účelem sestavili, pracují pouze podle toho, co do nich vložíme. Jistě, některé se mohou učit, avšak pouze v omezeném rozsahu, daném jejich naprogramováním.

Přesto se zde nabízí otázka, zda je možné, abychom pokročili tak daleko, že by to nebyl pouze sen spisovatelů a scénáristů, nýbrž realita. Koneckonců, technika postupuje kupředu závratným tempem, a je jasné, že to se hned tak nezastaví. I dnes máme některé programy, které by prošly Turingovým testem.

Ovšem i v případě, že se nám něco takového podaří, jak reálné je, že to bude k naší škodě? Přeci jen jsme to my lidé, kdo určují její programování. I proto je jasné, že použijeme takové procedury, které zajistí naši bezpečnost a hlavně maximální možnou kontrolu.

Přesto obavy zůstávají. Koneckonců, kdo nám zaručí, že se počítač nestane chytřejšími, než my, zvláště se znalostmi celého světa ve svých bankách, pokud bude připojen k internetu? To přináší i další problém – zdaleka ne vše, co najdeme na síti, je pravda. Ovšem umělá inteligence nebude mít zkušenosti či znalosti, aby dokázala rozlišit pravdivé informace od těch zavádějících, zvláště když linka mezi nimi je často velmi úzká.

Je tedy jasné, že určité obavy rozhodně na místě jsou. Ovšem zdaleka ne tolik, jak by se mohlo zdát. Přeci jen, lidé nejsou hloupí a bezpečnostní procedury jsou ve vědě již zavedenou veličinou. Proto je velmi nepravděpodobné, že se něco takového stane. A i kdyby ano, skutečně by to bylo k naší škodě?